Parazit
„Děkujeme za vaši oběť ve jménu vědy“, překvapili nás doktoři „Bez vás by mohl náš dlouholetý výzkum být kompletně zmařen a náš studovaný parazit vyhladovět a zemřít“. Nechápali jsme, proč o nás vznikla taková mylná domněnka. Ředitel laboratoře si byl jist, že jsme to právě my, co se dobrovolně přihlásili na výkrm subjektu. Než však ředitel laboratoře uvedl vše na pravou míru, vběhl do místnosti laborant s děsem v obličeji: „Utekl! Náš parazit utekl a může se nekontrolovaně šířit!“ Než jsme si uvědomili spád situace, mateřským parazitem nakažený jedinec vběhl do místnosti, vplivl nákazu laborantovi do obličeje a vyběhl ven. Všichni doktoři v místnosti neváhali a pro svou zodpovědnost vyběhli ven po parazitovi.
Do dalšího rána jsme o doktorech neslyšeli. Cestou na rozcvičku jsme potkali rozzlobenou uklízečku. Uklízečka Maňa byla rozzlobená kvůli doktorům, kteří ji už před hodinou měli pustit do areálu na úklid. Uklízečce jsme sdělili naše zážitky a dohromady jsme došli k závěru, že doktoři byli všichni nakaženi.
Naštěstí pro nás doktoři nechali nedokončený vzorec pro lék na tabuli. Maňa nám poradila různá střediska poblíž, která by s dokončením vzorce pomohla. Na návštěvě první ze středisek měli vědci problémy s elektřinou, proto jsme museli napětí pro simulační stroje vytvořit vlastními silami. Programátoři nám pomohli nasimulovat různá dokončení vzorce a tím vyloučit, která nejsou možná. Zbylé, možné, varianty vzorce poslali na naši druhou zastávku. V tomto syntetizačním středisku jsme pomáhali nosit chemikálie do stroje chemiků. Chemikálie nemohly strávit na vzduchu mimo sklad příliš dlouho, jinak zoxidují a lék nebude funkční. Proto jsme spěchali a nakonec se nám léky připravit podařilo.
S mnoha variantami léku jsme nemohli vědět, který je ten skutečně funkční. Museli jsme je jeden po jednom otestovat. V pozůstalých spisech od vědců chemik ze syntetizačního střediska našel, že pokud necháme jednoho zdravého jedince dlouho nehybného, nakažení jedinci si pro něj přijdou. Museli jsme tedy vytvořit návnadu. Když nám to chemik navrhoval, uklízečka si zrovna začala zpívat písničky ze sluchátek: „Já na to mám – tak si vyskočím, tak si poskočím.„ Všichni jsme jí začali tleskat a děkovat. Maňa byla tedy odvedena do lesa a ponechána jako návnada.
Až jsme se pro naši hrdinku vrátili, skutečně jsme našli roj nakažených doktorů. Postupně jsme ozkoušeli všechny varianty až jedna konečně zafungovala. Vyléčeného doktora jsme odvedli do bezpečí a správnou variantu jsme objednali na syntézu ve velkém množství. Večer jsme pomocí roztoku léku a vody vyléčili postupně všechny nakažené. Nakonec jsme uzdravili i prvotního nakaženého, který v sobě přenášel mateřského parazita.
Práce vědců sice byla zmařená, ale to hlavní – všichni odjeli domů zdraví a uklízečka měla na takové incidenty pojištění.
Za kolektiv LT Prosatín
Libor Máčka
