TRANSYLVÁNSKÁ BESTIE OPĚT NA SCÉNĚ
Z poklidné výpravy za poznáním života netopýrů se vyklubala hrůzostrašná honba za krvavým baronem.
I letos jsme se nechali zlákat pěkným podzimním počasím a vyrazili jsme na víkendovou výpravu do malebné krajiny řeky Libochůvky. Opět po roce jsme měli zamířeno na Kutiny. Naše plánovaná výprava začala v pátek 31. 10. 2008 jako vždy srazem u třetí budovy Základní školy. Naše osazenstvo tvořily řady 18 nadšených dobrovolníku z místní školy a nás vedoucích PS Velká Bíteš. Jeden z kolegů výpravy přišel s nabídkou od České lékařské komory, abychom pomohli najít vzácný druh netopýra, který se vyskytuje v přírodních končinách kolem Kutin. Jeho trus by se dal využít na přípravu velmi ceněných léků. Osvědčeni úspěchy z minulých výprav (Mise na planetu Terabithia 17, Záhada hlavolamu, Záchranná mise světa) jsme nemohli tuto výzvu nepřijmout, zvláště když předmětem zájmu bylo nalezení trusu vzácného druhu netopýra. Vyrazili jsme s nadšením za následujícím dobrodružstvím.
Vědomi si závažnosti situace pozvali jsme si na páteční večer chiropterologa Martina Maláče, jehož poutavý výklad podložený videosekvencemi a diapozitivy rozšířil naše obzory o poznání života tohoto chráněného savce. Týž večer jsme také podnikli společnou výpravu na vytipované lokality, kde by snad i mohl přebývat, avšak štěstí při nás nestálo. Pro další běh věcí se stala jiná, mnohem závažnější událost. Během túry na jedno plánované hnízdiště uslyšela celá skupina hrůzostrašný výkřik z nedaleké hospodářské rozvaliny. Vyrazili jsme na pomoc k místu neštěstí, kde se nám zjevil děsivý obraz skutečnosti. Před námi vyhasínala svíce života mladého netopýrologa, jehož šokovaný kolega nebyl sto podat žádné vysvětlení. Z oběti však vyzařovalo cosi zvláštního. Na krční tepně byly patrny dvě krvavé rány, za opaskem byl připevněný dubový kůl a tajemný svitek. Do myslí nás všech se začala vkrádat stejná myšlenka. Je to skutečně jen mýtus? Pakliže ano, kdo bude jeho příští obětí? Rozhodovali jsme se, zda-li toto místo ihned zítřejší ráno opustíme. Pod těmito dojmy jsme ani nepostřehli náhlé zmizení jediného svědka noční tragédie. Po návratu domů jsme se zvědavostí a jistým rozechvěním nahlédli do starodávného svitku, na němž stál nápis UPÍŘÍ DESATERO.
Ranní probuzení nám přichystalo nejedno překvapení. Při pohledu na krční tepny badatelů nebylo pochyb o tom, že nás přes noc poctila návštěvou skupinka hladových vampýrů. Jejich kousnutím se i vy po určité době stáváte upíry. Pochopili jsme vážnost situace a rozhodli jsme, že zůstaneme a vyřešíme tuto záhadu. Po zevrubném prozkoumání desatera jsme přece jen nalezli drobné stopy, jež určily našemu hledání nový směr. O několik hodin později byly vidět první výsledky pátrací akce, během níž jsme podstoupili nejednu zkoušku přípravy v boji s krvelačným savcem. Po poledni však na našem stole ležely nalezené poznámky zesnulého přírodovědce, který je v předtuše svého konce ukryl po okolí. Tyto materiály jednoznačně dokazovaly, že se jejich tvůrce dostal do střetu s temnými mocnostmi zla. Kruh se uzavíral, ale expedici hnalo vpřed odhodlání rozluštit tuto záhadu stůj co stůj, nedbaje možných následků. Hned navečer jsme začali naplňovat poselství zemřelého přírodozpytce důkladnými přípravami, které nám sebraly nemálo sil a protáhly se až k pozdním hodinám. Naše sebevědomí v práci podtrhoval fakt, že se nám podařilo získat všechny nezbytné artefakty (složky svěcené vody, dubové kůly, česnekové náhrdelníky, magické zaříkavadlo) v souladu s podklady „našeho“ upírobijce, který dále vyobrazoval místo a čas rozhodujícího souboje. Ten nadešel o sobotní temné noci a dal zapomenout na všechny hollywoodské snílky a pisálky, z jejichž kalamářů vycházejí dílka, namnoze patřící do silvestrovských veselic. Naši realitu, kterou jsme v těchto okamžicích žili, šlo vyjádřit slovy: „je to běs, je to běs, je to běs“. Dříve než začaly líté boje, se každý pro jistotu vyzbrojil česnekovým věncem a svěcenou vodou a poté již odkázán sám na sebe svedl boj se skupinou přisluhovačů samotného vampířího barona. Tyto upíry, ač se zákeřně bránili, jsme přemohli rozložením svící do tvaru kříže obřích rozměrů. Nebylo již cesty zpět. Odhodlaně a jistému strachu navzdory jsme se vydali k místu kde plály zlověstné ohně. Před svou svatyní stál zahalen v černý plášť největší z vampýrů. Proběhl neskutečně náročný souboj, na který nikdo z nás nezapomene. Vyšli jsme z něj jako vítězové, kdy jeden z našich badatelů se dostal k samotnému hrobu barona a vyřešil jeho otázku posmrtného života. Návod jakým způsobem lze zlikvidovali upíra je dosti obsáhlý. V danou chvíli musel náš kamarád zareagovat velmi rychle a splnit následující postup, kterým zabije upíra. Předně se musí upíra vzdálit od svého hrobu, resp. vynést z něj hlínu, protože pak ztrácí svou sílu. Pak se musí najít jeho fyzickou podstatu (nejčastěji jeho pochovaná osoba), probodnout její srdce dubovým kůlem a zkropit ji svěcenou vodou. Po vyřčení zaříkávadla nalézá jeho duše klid. Odměnou nám byl výraz smíření v jeho tváři, protože jeho duše konečně došla klidu. Vlastně tou hlavní odměnou byl nález netopýřího trusu v jeho svatyni, který zde zanechal vzácný druh netopýra a naše vysvobození s možné kletby. Posbírali jsme všechny důležité materiály a se spokojeností jsme se odebrali zpátky na ubytovnu. Nadšeni plni zážitků a dojmů jsme mohli klidně usínat. Druhý den ráno, jsme dostali ocenění od České lékařské komory za nález netopýřího trusu a netopýří plakody od našich vedoucích za neobyčejnou statečnost.
Touto cestou děkujeme odvážnému týmu dobrovolníků za skvěle provedenou výpravu plnou nasazení a rychlého rozhodování. S nadějí očekávejme, jaké dobrodružství na nás v dohledné době čeká. Fotky, materiály ke stažení a další informace o minulých, současných a budoucích akcích najdete na našem webu www.prosatin.cz
Na viděnou příště!! 🙂
Kolektiv PS Velká Bíteš
