Kutiny 2007

PS Velká Bíteš, LT  Prosatín – Mise na planetu Terabithia 17

Pátek, dne 19. 10. 2007, se stal klíčovým dnem pro naši vesmírnou expedici. Odjezd do odletového centra „Kutiny“ byl naplánován na 15:00 středoevropského času z Vlkovského nádraží, kam se naše výprava bez sebemenších problémů přesunula. Je pravda, že se naskytlo pár drobnějších překážek v podobě našich zavazadel a hříček matky přírody v podobě počasí, ale vše jsme za pomoci zkušených odborníků zvládli.
    Vesmírné středisko nás uvítalo ve vší parádě. Příjemně vytopené kajuty a vůně připravované večeře nám pomohly aklimatizovat se na zdejší prostředí. Vzlétnout do vesmíru, to by dokázal každý, ale přežít a čelit různým nástrahám, to už je tvrdší oříšek… Po vydatné večeři, která měla být naším posledním pozemským jídlem, jsme se sešli s týmem odborníků. Technické údaje o lodi, představení posádky, seznámení s cílovou planetou, vysvětlení trasy letu a názorná ukázka mimogravitačních těles vesmíru, červích děr, mimozemských organismů a jiných neznámých hmotných i antihmotných těles. Na to vše nás připravila přednáška významného specialisty přes vesmír a mimozemské organismy Dr. Mathewse z nadace Three B Space, která misi sponzorovala.
    Čas se nachýlil a my leželi oblečeni ve skafandrech v útrobách raketoplánu  a odpočítávali sekundy do zažehnutí motorů. START!! Za obrovského burácení motorů jsme se odlepili od naší milované Země. Po 15,78 světelných let strávených v hibernaci jsme zahájili sestup na orbitu planety Terabithia 17. Ihned po přistání jsme se vydali prozkoumat terén a nasbírat do laboratoře pár vzorků. Během sběru vzorků místní flóry se podařilo získat i vzorek jakési tuhé biotické tkáně připomínající vejce. I když trošku zvláštního vejce. Nic nenecháváme náhodě a odnášíme podivný útvar do laboratoře na palubu lodi, kde se mu okamžitě začínají věnovat naši experti. Vajíčko se po pár minutách zkoumání začíná otřásat, každý je v sále nervózní a atmosféra začíná houstnout napětím. Křach, křach… ozývá se z vajíčka a najednou. Co to?! Polapilo to jednoho z mikrobiologů, ten marně bojuje s organismem neznámé rasy a po chvíli, ovládán tímto tvorem mizí jedním z únikových východů naší lodi. Ihned je vyhlášena absolutní karanténa a jsme nuceni si jít odpočnout do kajut, i když všichni víme, že nedokážeme po tomto zážitku usnout. Ráno jsme se probudili do deštivého podzimního dne. „Listí“ na rostlinách podobným našim stromům hrálo různým spektrem barev od žluté přes červenou až místy do hnědé. Náš cíl zněl ale jasně. Zjistit, co se vlastně v noci odehrálo a o jakého to šlo tvora. Po lehké snídani jsme vyrazili na místo, kde jsme podivné vejce objevili. Nález byl šokující… Kromě zbytků skořápek jsme nalezli i černou skříňku ze ztroskotaného raketoplánu, který tu přistál kdysi před námi. Po několika hodinách strávenými nad záznamem z černé skříňky, jsme se dozvěděli, že předešlá výprava byla geologický průzkum planety, a že marně bojovala, až nakonec podlehla tomuto dravému organismu. Také jsme se dozvěděli více informací o tomto druhu a také způsob, jak ho zničit. Podle záznamů z černé skřínky předešlé expedice jsme zjistili, že se tyto organismy vždy v noci shlukují u své matky – rodičky kvůli dobytí zvláštní energie, a také jaký je pro jejich DNA přirozený jed.
Zjistili jsme, že je pro ně smrtelně jedovatá sloučenina dvou místních bylin. Rozdělili jsme se proto do dvou teamů a šli pátrat po těchto rostlinách…
    Provedeno!!  Opět se všichni sešli v naší výzkumné laboratoři a dali se do práce. Příprava směsi podle návodu z černé skříňky nám šla rychle od ruky a my měli za chvíli hotovo. Teď zbývalo už jenom najít matku organismů a zneškodnit ji. Díky thermovizi, kterou jsme měli zapůjčenou od našich výzkumných expertů, jsme rychle rozeznali lokalizaci našeho nepřítele a již se stahujících netvorů na večerní čerpání energie. Vyzbrojili jsme se lahvičkami se směsí z bylin a trhavinou nalezenou v troskách předchozí expedice  a vyrazili do boje.
    Po soubojích s mladšími jedinci druhu jsme stanuli před norou, kde královna  druhu spočívala. Ano, našli jsme ji. Podle čerstvých zbytků skořápek a slizu před vchodem do jeskyně bylo zřejmé, že cíl není daleko. Rychle rozmístit trhavinu a najít vhodný úkryt před ohlušujícím výbuchem. Bum!! Ozvěna se odrážela od okolních skalisek a my jsme si oddechli. Konečně jsme se mohli vrátit zpět na zemi beze strachu, že nevědomky přivezeme nebezpečný organismus na naši planetu. Šťastni a zdrávi jsme se vrátili na základnu, kde se oslavy za doprovodu zpěvu a kytar protáhly až do rána.
    Mise na planetu Terabithia 17 splněna, i když původní plán byl odlišný. Do našeho lodního deníku se zapsalo datum 21. 10. 2007 a my, připásáni na svých místech v našem korábu, jsme plni zážitků vzlétli směrem k naší Zemi.