Ohlédnutí za Křižanovem – pokračování
Když už jsme byli jen pár metrů od našeho ubytování, potkali jsme osoby, které byli po kolena ve sněhu a něco hledali. Přišli jsme blíže a poznali, že to byla Anče, Kuba a hajnej tohoto revíru. Řekli nám, že je Trautemberg vyhnal ven, že má chuť na jahody, ať mu jich pár přinesou. Jelikož jsme byli promrzlí až na kost a nechtěli jsme už déle venku zmrzat, nabídli jsme se, že jim pomůžeme s hledáním jahod a na oplátku nás vezmou s sebou na ubytovnu, která patřila velebnému pánovi. Hned opodál jsme našli veliké pole s jahodami, a tak jsme je posbírali do košíčku a vydali se ke vchodu ubytovny. Tu nás zastavil velký tlustý pán, který nemluvil, ale spíš štěkal jako „pes“. Inu dali jsme mu jahody pěkně přímo do pusy a svěřili se s naší prosbou. Byl sice mrzutý a nepříjemný, ale ochotně nás přijal. V teple nám bylo všem už moc dobře, nechali jsme si usušit všechny věci a výborně povečeřeli. Navečer přiběhl Trautemberg jako když mu za patama hoří, že by chtěl přinést z revíru nějaké suroviny, které mu pomalu docházejí. Jelikož jsme chtěli zůstat, tak jsme Trautenberkovi s jeho přáním vyhověli a vydali se na cestu. Po stopách vomýnkových světýlek, jsme vše přinesli, jak si velebný pán přál a my se mohli s vědomím dobrého skutku vydat na kutě.
Při snídani jsme se potkali s Trautenbergem, Ančí a Kubou, kteří kolem něj jen běhali a obsluhovali jej. Po snídani jsme šli hrát do společenské místnosti hry a v tu ránu se stalo něco neočekávaného. Velký vousatý muž s ptáčkem na rameni se vřítil do místnosti rozčílen jako začínající bouřka. Byl to Krakonoš, pán celého revíru. Spustil na nás, že se mu přes noc ztratilo pár surovin, které si šetřil pro sebe a zvířátka, aby přečkali dlouhou zimu. Ráno mu vše pověděla věrná sojka. Bránili jsme se, že jsme zásoby nevzali schválně, ale byli jsme pro ně posláni. To už Krakonoš věděl „odkud vítr vane“. Nabídnul nám vše napravit, když se vydáme dopoledne po revíru a vrátíme vše tam, kam patří. Poté co odešel, okamžitě jsme se oblékli a hned se vydali na cestu. Během putování jsme pomohli žabičce před jedoucím autem a nakonec jsme konečně narazili na krmelec, kde jsme doplnili zvířátkům potravu. Po cestě zpět jsme museli splnit jeden z úkolů a to zašít zimu do polštáře aby se už oteplilo. Po návratu na ubytovnu jsme doufali, že se opět shledáme s Krakonošem, ale už pryč. Po obědě následoval zasloužený odpočinek. Odpoledne za námi přišel znovu Krakonoš, pochválil nás a chtěl se nám odvděčit. Ze svého dlouhého pláště vytáhl mapu, která ukazovala na tajnou solnou jeskyni, kde měl být podle pověsti ukryt poklad. Co se ale nestalo… Najednou se ve dveřích objevil Trautenberg a mapu k pokladu nám ukradl. To nás nenechalo chladnými a hned jsme se vydali v jeho stopách směrem k solné jeskyni. Stopy ale zanedlouho pokryl sníh, začalo se pomalu smrákat, tak jsme se rozhodli k návratu zpět. Ve společenské místnosti jsme potom přemýšleli, jak budeme dále postupovat. Najednou se objevila z ničeho nic sojka a prozradila nám, kam a jakým směrem se vydat. Prozradila nám i důležité zaklínadlo, jehož vyslovením se otevře skála ukrývající poklad. Vydali jsme se na cestu a po pár minutách jsme stáli u obrovské skály. Vybrali jsme v našich řadách pár dobrovolníků a ti po přeříkání zaříkadla jednotlivě vstupovali do skály a nabírali do kapes poklad. Uvnitř skály jsme objevili také toho protivu Trautemberga. Rozhodli jsme se, že i když se k nám zachoval špatně, tak i on je člověk, který si nezaslouží být uvězněn ve skále. Vysvobodili jsme ho a kapsy se nám tíhou vzácných kamenů propadaly až ke kolenům. V tu ránu nás překvapil velký záblesk a z hory vystoupil Krakonoš a mumlal si pod vousy: „Tak přece jen dobro zvítězilo nad zlem!“ Věděl, že Trautemberg je pěkný podvodník a bohatýr, který by si pro korunu nechal vrtat koleno. Krakonoš poručil, že nás má Trautenberg spravedlivě vyplatit. Trautemberg ponížen a na kolenách nás prosil o odpuštění a z kapes se mu začaly hrnout sladké dobroty. Přibalili jsme je k našemu pokladu a vrátili se živi a zdrávi zpátky na naši ubytovnu.
Třetí den jsme se probudili do krásného nového dne a s pocitem skvělého zážitku. Dopoledne jsme si uklidili své pokoje a pomalu se chystali na cestu domů. Opět nechybělo pár her, které jsme zahráli ve chvilkách volna. Víkend utekl jako voda a my už se zase chystali domů do zaběhnutého života školáka. Už se těšíme na další víkend plný dobrodružství!
A s kým příště?
