I přes dlouhotrvající nejistotu o uskutečnění tábora jsme se jako každý rok sešli před školou, nachystaní, sbalení a nemohli jsme se dočkat příjezdu na louku. Těsně před odjezdem nás však zaskočila banda jakýchsi staříků, tázajíc se po Emilovi, jejich dlouholetém příteli. Cestou na louku jsme ze staříků vydolovali, že Emila už velmi dlouhou dobu neviděli a rozhodli se ho hledat. Vylíčili nám, že jejich poslední setkání bylo při hraní magické hry, která se rozletěla na kusy.
Staříci nás pověřili nalezením a poskládáním hry. Jakmile jsme tak učinili, bylo pro nás nemilým překvapením, když se zvířata, divoši, dinoši a jiná stvoření, včetně Emila, dostali ze hry. Staříci si vzpomněli na poslední chybějící díl, který zapříčinil únik hry do světa a ne naopak. Emil nám po vzpamatování vysvětlil, že musíme hru dohrát a zvířata zahnat zpět.
Při zametání škod po zvěři jsme narazili na správce muzea, který shodou náhod vlastnil poslední díl hry. Po menších problémech s uspořádáním věcí v kufrech a handlováním se správcem se nám poslední kus hry podařilo získat. Zasazením artefaktu se veškeré bytosti vrátily zpět, ale část z nás byla unesena proudem a skončila ve hře také. Zbytek se rozhodl pro záchranu ostatních, skočili do onoho proudu a už jsme se v tom plácali všichni. Ve hře se objevil opravdový Emil a ukázalo se, že entita, která nás dosud doprovázela byla vytvořena hrou, aby staříky dostala do hry zpět.
Hra nás protáhla mnohými dobrodružstvími, málem jsme se stali obědem kanibalů, když už jsme se kanibalů zbavili, čekala na nás džungle plná šelem a starověkých chrámů. Hra nás postupně dovedla až ke zkoušce čtyř ctností chytrosti, síly, vytrvalosti a zručnosti. Po splnění nelehkých zkoušek jsme získali potřebné krystaly, které nám umožnily aktivovat portál. Ten nás přenesl zpět do našeho světa.
Byla to jízda, jako dycky! Kdo by čekal, že se letos jenom vyvalíme na louce?
Za LT Prosatín
Libor Máčka
