Šibal Imhotep
Na louce se vzedmul objekt khaki barvy. Oblý tvar, držen pouze pár lany k zemi se
vzpínal a vzpínal, a snažil se nafouknout ještě o kapánek více. Zkušené oko by mohlo tvrdit,
že se jedná o jednu z prací Kaplického, ale nebylo by dále od pravdy. Imhotep, starověký
egyptský kněz, se jednoduše rozhodl poškádlit nás malým vánkem ze západu. „Držte tyče!“
křičel někdo. To, ale nakonec nebylo vůbec třeba, protože Imhotepa to po chvíli přestalo
bavit, a odešel raději nabírat nové mumie do svých řad.
Mezitím, o pár kilometrů na severozápad, probíhal moment hoden zápisu do historie
lidstva.
„Julie, musíme spojit své síly.“ Pronesla Kleopatra, přivázaná k malé břízce.
„Dobrá.“ Řekl Caesar
„Tak už mě pusť ze zajetí, nejsem více tvůj nepřítel.“
„Dobrá.“
A takto se spojily dvě největší říše proti temné síle Imhotepa.
Kdyby nebylo těchto tří postav a neméně důležité Knihy mrtvých, výprava šedesáti
jedna dětí poblíž Rádňovsi by s největší pravděpodobností měla mnohem více času pro sebe.
Trávila by ho hraním volejbalu, přehazované, ping pongu, bembintonu, bengbingtonu nebo
badmintonu. Také by měla více času na to přiučit se táborovým dovednostem, poznáváním
krás Štírovníku růžkatého, pěním písní po večerech, koukáním do hvězd nebo šťouráním se
v nose. Jelikož se, ale v zemi královny Kleopatry vyskytla řada problému, výprava musela
podniknout několik akcí, aby si uhájila své místo na louce. Z bandy kotlíkářů se během dne
stala družina oděna v egyptském batikovaném hedvábí, s příbytky vyzdobenými dle poslední
starověké módy. Opatřili si povolení pro výstavbu pyramid na počest královny Kleopatry, což
v podmínkách místní byrokracie nebylo vůbec jednoduché. Ale i starý Starbuxis nakonec
povolil, a za menší bakšiš razítko udělil.
Po návštěvě jihokorejsko-egyptsko-ukrajinsko-české kapele Bomba šaratice si Caesar
osadníky prověřil v Olympijských hrách. I po náročném večeru, plném kulturního vyžití a
zvuků flexistatického náhlavního vaku neměli olympionici s disciplínami sebemenší
problémy. Veget v podobě služeb od Kleopatřiných učňů (od čajovny, přes masáže, až po
tetovací salon) se, ale brzy opět zvrtl do tuhých bojů proti Imhotepovi. Z dlouhé chvíle ho
nenapadlo nic jiného, než se zmocnit již zmíněné Knihy mrtvých, a způsobit tak další z řady
apokalyps. A málem k ní došlo. Mumie na louce, mumie v borovém lese, mumie ve
smrkovém lese, mumie na hlídce. Tolik mumií není ani v Hollywood Studios. Jak rychle se
rozpadlá zafašovaná těla objevila, tak rychle i zmizela. Protože když na vás šedesát bojovníků
jednohlasem křičí bájnou kletbu z ukořistěné Knihy mrtvých, utekli byste pravděpodobně
taky. Imhotep neImhotep.
„Táábor…30! Táábor…30! Táábor…30!“
Za LT Prosatín
Rosťa Pospíšil
