„První symbol zadán.“ Pronese do ticha Walter a od úst se mu zvedá malý obláček kouře. „Druhý symbol zadán.“ Pokračuje, a mírně chvějící ruku přesouvá po oválném ovládacím panelu k třetímu symbolu, který svým tvarem připomíná souhvězdí Orion. „Třetí symbol zadán.“ V hloučku posádky si kdosi uprdne, atmosféra je tu napjatá. Walter pomalu zadává symboly a v hlavě mu probíhají možné důsledky stisku posledního, sedmého, symbolu. „Sedmý symbol zadán!“ Zvolá, a jistě stiskne spouštěcí znak.
„Moje jméno je Teal’c, a sloužím Bohu Apophisovi!“ Pyšně se nám představuje bojovník ve stříbrné zbroji. Jsme uvězněni kdesi na planetě Shi’rla a naše situace vypadá bezvýchodně, jsme obklíčeni goualdskými jednotkami. „Džafa krí!“ Společně volají. Vzadu v hloučku si někdo uprd. „Váš bůh je falešný!“ Pro změnu křičí zajatý generál Hammond s plukovníkem O’neilem na mluvčího hlídačů. Po krátké výměně názorů na téma: ‚Přidej se k nám – no to teda nepřidám‘ se situace obrací v náš prospěch a Teal’c se k naší jednotce přidává a dopraví nás bezpečně na naší planetu.
Prostor kolem se barví do modra a plní oči přítomných úžasem. Jednotka jde blíž k objektu, který před dvěma dny objevila a vlastníma rukama vykopala ze země. Je to obrovský stojící kovový kruh, jehož střed nyní vyplňuje namodralá hebká látka neznámého skupenství. Všichni bránou prochází, na chvíli je obepne modř a poté zmizí kdesi v kosmu. Walter zůstává před portálem sám.
„Když nás moře volá…“ Všichni večer v jídelně s radostí zpíváme, avšak náhle naši zábavu přetne hluk, expolze a křik. „Pomóc, prosím!“ Ozývá se zpoza stanů, které jsou osvětleny ohněm. Běžíme ohromeni k epicentru dění, kde nalézáme hořící trosky vesmírné lodi a lidská těla. Jediného přeživšího bereme k sobě do bezpečí a poskytujeme mu ošetření. Z útržků vět se dozvídáme informace o líhni nepřátelských larev, které sídlí v místním zdroji vody. Na toto místo se ráno vydáváme vyzbrojeni vlastnoručně vyrobenými zbraněmi, speciálně stavěnými pro boj s larvami – takzvané Larvoluky, Larvopraky a Larvošutry. Díky této naší technologii se larvám nezbývá než mrcasit ve svých obalech a my si po chvíli boje můžeme dopřát celodenní koupání v již vyčištěné vodě.
Walter je ještě na chvíli modře osvícen od brány, ale poté hmota uprostřed mizí a na louce je tma a zima jako předtím. Podívá se doleva, doprava, zase doleva a poté nahoru na noční oblohu, a hledá zda-li mu někdo z nějaké hvězdy nemává. Nemává, tak zamává aspoň on. Co kdyby náhodou. Pomaloučku se vydá směrem k Velitelskému stanu, po cestě potkává kuchaře. „Tak co?“ Ptá se. „40 kilo cibule.“ Odvětí kuchař. „Jo tak proto.“ Dochází to Walterovi a z velitelského stanu si bere badmintonové pálky s košíky a pomalým krokem se vydává zpět k bráně.
Je noc a my se podle nalezených informací vydáváme k Unasovi – pradávnému goauldovi, který s oblibou pojídá místní obyvatelstvo. Blížíme se k mýtině osvětlené pochodněmi jenž tvoří kruh. Světlo prozrazuje několik posluhovačů a hlavně obří stvůru uprostřed kruhu, o které už z dálky víme, že s člověkem má pramálo společného. Všude kolem jsou slyšet více či méně zřetelné pšouky. S hůrónským křikem běžíme na místo a posluhovače likvidujeme jednoho po druhém, ať už jsou sebeohavnější. Nyní obestupujeme Unase, avšak při pokusu zajmout ho, nás všechny odhazuje silou galaktického kováře z planety CrMo. Po chvíli se nám však podaří stvůru spoutat a s obtížemi ji vlečeme na základnu. Po cestě se ještě pokouší o útěk, ale šedesát lidských těl ho zastaví bez větších potíží. Unas k ránu bohužel prchá kamsi do neznáma.
„Sedmý symbol zadán.“ Říká si pro sebe Walter a zadává náhodný sedmý symbol. Kruh opět vyplnila modř a voják si nadhazuje první košík. Zkušený úder raketou, léta trénovaný během vojenských výcviků, služeb a hlídek poslal košík přes modrou hmotu kamsi do vesmíru. První košík, druhý, třetí, když v tom se mu čtvrtý bránou vrací zpátky. Po osmém setu, znaven, bránu vypíná a radostně odchází na jídlo.
Je poslední sobota a celá naše jednotka obklopuje pagodu, která nám svým ohněm říká, že je čas vrátit se domů a mít zase nějaký čas pokoj od nadpřirozených bytostí, cestování vesmírem, nadmírou cibule a ostatním děním spojeným s dvoutýdenním pobytem v přírodě. Vzpomínáme na hlídky, služby, koupání, výlety, zábavu, zpěv, kliky, dřepy, noční oblohu, kamarády a víme, že jsme prožili skvělých čtrnáct dní.
A s kým to hrál Walter badminton? To se dozvíte v dalším díle!
