Cesta nečasem
Tak je tu další rok a my stojíme před naší školou, kde začíná našich krásných 14 dní s táborem. U hlavních dveří jsme uviděli stojící skupinu archeologů. Přišli k nám a řekli, že mají za úkol nás odvést do tábora. Po příchodu do tábora jsme se ubytovali a poté nás naši vedoucí a instruktoři seznámili s chodem tábora. Také nás čekal první večerní nástup, kde byla vztyčena naše vlajka. První den byl u konce a my jsme se ukládali do našich stanů.
Ráno jsme se probudili v partyzánském táboře. Z hlavního stanu vycházeli vojáci, kteří nás po oddílech vzali na rozcvičku. Během rozcvičky přiběhl partyzán a řekl, že našel mrtvého nacisty. U něhož jsme našli záhadnou šifru. Ta rozpoutala válku mezi nacisty a partyzány, kteří osídlili náš tábor. Z šifry jsme zjistili, že naši nepřátelé se snaží vypálit židovskou vesnici. Tomuto boji jsme se snažili zabránit. Za pomoc při záchraně jsme získali obraz, na kterém byl zaznačen bod, kde se nachází židovský poklad. Starosta vesnice nám sdělil rady na cestu. Po nalezení pokladu jsme ho propašovali do tábora. První a tak náročný den byl za námi a my jsme se ukládali do hajan.
Úterní ráno nás překvapilo škaredé počasí, ale nastal nový den v jiné době a to ve Středověku. Z toho jsme usoudili, že každý den se nebude odehrávat ve stejné době, ale že jsme cestovatelé v čase. Na starost si nás vzali rytíři v brnění. Úkolem dnešního dne bylo si vyrobit vlastní oddílové erby a vybrat králi jeho nevěstu, která se ukrývala v našich řadách a přinést mu drahocenné dary. Král chtěl vybrat nejlepšího rytíře a proto pro nás uspořádal rytířské souboje. Večer se pomalu blížil a sní i večerní hostina, kde si král vybral svou nastávající a pasoval vítěze turnaje na rytíře.
Jelikož jsme letos slavili výročí tábora, další den nás čekala návštěva starších táborníků a jejich ratolestí. Přijeli velmi brzy a s nimi nás čekal den učení táborových dovedností. Učení nebylo pro nic za nic, protože nás čekala TBZ. To pro nás znamenalo přezkušování našich dovedností na jednotlivých stanovištích. Sobotní ráno jsme se probudili ve škaredém počasí. I přesto jsme se vydali na sběr chrastí a smolu, ale bohužel počasí bylo tak špatné, že večerní táborák se musel přesunout do hangáru. I přes nepřízeň počasí jsme si večer náramně užili.
Je tu neděle a půlka tábora je za námi. S tím přichází i něco hezkého a to je návštěva rodičů. To znamená oddychový den jak pro nás tak i děti. Rodiče si ratolesti mohou odvést do Tasovské cukrárny, nebo s nimi mohou strávit den v táboře. Pro ty menší je toto loučení mnohem těžší než při odjezdu na tábor. Rodiče odjíždí a děti patří zase nám.
Nový týden začal v krásném období a to byl Egypt. Ráno nás probudilo služebnictvo faraona. Samotný faraon na nás čekal u našeho stožáru, aby nám sdělil jeho požadavky. Dočista si nás zotročil a chtěl, abychom mu postavili jeho hrobku a to pyramidu. Každý oddíl stavěl svoji pyramidu a poté si faraon vybral tu nejhezčí. Další útrapy nás čekali v přeplouvání řeky Nil. Loď jsme si museli vyrobit sami a sestrojit ji pevně, tak aby překonala nástrahy řeky Nil. Po tak náročném dnu jsme uvítali postele našich stanů. Uprostřed našich krásných snů, nás probudily zvuky bubnů. Poté nás faraonovi služebníci svolali ke stožáru a oznámili nám, že musíme projít údolím mumií. Úkolem bylo dostat se k vzácnému ohni, jež střežily mumie. Mumie se pohybovaly za zvuku bubnů a když bubnování ustálo mumie se zastavily a my jsme se mohli přiblížit k ohni. Toto se nám naštěstí ve zdraví podařilo. Po dokončení našeho úkolu jsme se zpět uložili k našim snům.
Z dávných časů jsme se přemístili na jeden den do současnosti a vydali jsme se po oddílech na celodenní výlety. Samozřejmě naši vedoucí a instruktoři nás na této cestě doprovázeli. Někteří navštívili zoologickou zahradu, koupaliště a pro ty menší poznávací výlet v okolí a svezení na lodičce. Návraty byly k večeru ke společné večeři. Pro děti to byl neobvyklý den plný zážitků.
Středeční ráno nás neprobudil žádný voják ani mumie, ale naši vedoucí a instruktoři. Tento den byl na základě živností, které spočívaly v tem, že děti si otevřely svůj podnik např. kadeřnictví, taxi služba, pošta, prádelna, manikúra, čajovna a salón tetování. Úkolem bylo našetřit co nejvíce úspor. Úspory nebyli peníze, ale barevné kamínky. Za úspory si děti mohly koupit něco dobrého na zub. Tento den byl ukončen večerním zpíváním a nástupem, který se konal každý večer.
Konec tábora se nám bohužel, ale jistě blíží a my se ocitáme v další době. Za podivných zvuků se probouzíme a zjišťujeme, že se ocitáme mezi pravěkými lidmi. Čekala nás neobvyklá rozcvička s pravěkými lidmi, kteří bohužel neuměli mluvit a komunikace s nimi byla těžká. Pokusili jsme je naučit aspoň základní mluvu. Poté nám byl představen jejich vůdčí šaman. Tento den jsme žili jako opravdoví pravěcí lidé. Děti byly rozděleny v oddílech na muže, ženy a děti. Muži se starali o obživu, nosili dřevo a plnili všechny mužské povinnosti. Děti byly připoutány k matce, aby se nedostaly do spárů šavlozubého tygra. Ženy měly na starost vaření a péči o děti. Sběr a lov byla naše jediná obživa. Velkým úkolem pro nás byl lov a překonaní místa, kde se vyskytovali šavlozubí tygři. Lov jsme úspěšně zakončili slavnostním tancem u ohně. Velkou poctou nám bylo, že s námi byl i šaman.
Poslední částí našeho putování bylo najít poklad, který jsme hledali po různých stopách. Od jednotlivých stanovišť jsme se dostávali k dalším pomocí různých indicií. Naše putování je u samého konce a my jsme získali poklad.
Předposlední den a to sobota nás čeká závěrečný táborák, konečně už za lepšího počasí. Chrastí už nás tuto sobotu nečekalo, jelikož bylo nasbírané. Přes den si děti vyplnily anketu, kterou přichystali instruktoři a vedoucí. Večer měl určitý program a to scénky dětí, vyhodnocení ankety, svatby zamilovaných párů a samozřejmě nechyběly táborové písně. Zpestřením večera byla noční stezka odvahy a poté nás čekala poslední noc na táboře.
A máme tu neděli den odjezdu. Do poledne nás čekal úklid tábora a bourání stanů. Pro některé to byl smutek, že odjíždíme, ale některým bylo vidět na očích, že se těší na své maminky a tatínky. Přeci jenž 14 dní je dlouhá doba. Odevzdání dětí probíhalo u Základní školy ve Velké Bíteši. Zde proběhl poslední nástup a rozloučení za zvuku kytar.
Lenka Kroutilová a Klára Sochorová, za kolektiv vedoucích LT Prosatín
