„Jeden prsten vládne všem, jeden jim všem káže, jeden všechny přivede, do temnoty sváže.“
Země se nachází ve velkém nebezpečí. Pán zla, ukrutný Sauron, hledá poslední z prstenů, aby
mohl získat veškerou svou moc a tím ovládnout vše živé. Mocný prsten se nachází v Kraji,
zemi Hobitů, kde jej v kapse uchovává Bilbo Pytlík. Hobit, který v den svých 111. narozenin
náhle zmizí a zanechá svému synovci Frodovi onen vzácný poklad. Jedinou možnost, jak
překazit Sauronovy plány a tím zabránit nepředstavitelné zkáze, představuje zničení prstenu
v Hoře Osudu v Mordoru.
Frodo se společně se skupinou nás dobrodruhů rozhodl čelit onomu nebezpečí a v neděli
20. 7. 2008 jsme se vydali na strastiplnou cestu. Nejprve jsme se ubytovali v našem tábořišti,
seznámili jsme se ostatními odvážlivci a posilnili se vydatnou večeří. Navečer byla svolána
schůze, jejíž cílem bylo seznámení se s jednotlivými zástupci ras. Spojoval nás společný
úkol, zničit prsten. Následující den jsme se už v plném nasazení začali věnovat základním
dovednostem, jak přežít v přírodě, uvázat pevný uzel, rozdělat oheň či zorientovat se na
mapě. Trpaslíci nám předali důležité vědomosti, které jsme v plném rozsahu využili na cestě
do Morie. Neměli jsme však dlouho na růžích ustláno a bylo třeba připravit se k boji. Naše
skupina společně s přáteli hobity nebyla velká natolik, abychom mohli čelit obrovskému
vojsku skřetů v Železném pásu. Kde však sehnat další bojovnou sílu? Entové!! Rasa, jenž žije
v lese, nám přislíbila pomoc pouze však pod podmínkou splnění daných úkolů. Vyčistili jsme
les od různých nečistot, ozdobili jsme kmeny stromů lesními plody a odpoledne jsme se vydali
do Železného pásu. Nervozita byla cítit na každém kroku, neboť se jednalo o náš první boj.
Les tiše šuměl a ptáci, jakoby ztratili hlas. Temnota začala pohlcovat okolní porosty a
hustá mlha nám zhoršovala orientaci v terénu. Cíl výpravy zněl jasně. Zničit Sarumanova
srdce, které byly uchována mimo jeho tělo vysoko v korunách stromů. Sarumanovi přisluhovači
zpozorovali naši přítomnost a snažili se svého pána všemožně chránit. Jejich snaha byla ale
marná. PRÁSK!!! Jedno, druhé, třetí… Saruman upadá k zemi a my, ač plni pocitu vítězství,
neztrácíme hlavu a opatrně se vracíme do našeho tábora. Na druhý den se nám dostalo
patřičného odpočinku v Rohanu. Abychom neztratili kondici, trénovali jsme naše fyzické
dovednosti v podobě různých štafet např. tahání klády, udržení se na hrazdě či běhu s
Gimliho sekerou. Naše polní kuchyně, The Kitchen riders, se nám večer postarala o zábavu,
neboť byly vyhlášeny jedlické soutěže. Odvážlivců se přihlásilo opravdu mnoho, ale ne
každému se podařilo pozřít takové množství potravy. Není se čemu divit, že lavory a kbelíky
byly najednou nedostatkovým zbožím v táboře. Na druhý den nás čekal další bojovný střet. Za
doprovodu hobitů, elfů a trpaslíků jsme se vydali směrem do Helmova žlebu, jehož jsme museli
pro další putování také zdolat. Celý den jsme strávili venku, lovili kuřata, kterých
pobíhalo v Helmově žlebu opravdu nespočet a vyráběli jsme si různé ozdoby na výzbroj.
Navečer přišla invaze a shodou náhod i neuvěřitelná průtrž mračen. Vše dopadlo k všeobecné
spokojenosti a domů jsme se vraceli s dalším vítězstvím na naší straně. Následovali dva dny
volna, které jsme vyplnili slavnostním ohněm a důkladné očistě.
Dny volna utekly jako voda a my pokračovali k vytyčenému cíli, zničit prsten. Přes
Mlžné hory jsme se dostali do Mrtvých močálů, kterými jsme se museli neslyšně proplížit,
aniž by nás přichytili slepí strážci bažin. Projít musela celá naše skupina, tudíž se
přechod trošku protáhl. Po večeři naše putování pokračovalo. Cítili jsme, že už nemůžeme být
daleko. V noci jsme byli probuzeni kamarády hobiti, rychle jsme se oblékli a vydali se na
cestu. Kam tentokrát? Cílem dalšího postupu se stal obrovský pavouk Odula, sídlící na své
pavučině nedaleko tábořiště. Překonat ho bylo možné pouze v noci, jelikož jsme díky jeho
zničení mohli zapálit Gondorské ohně, které zářili široko daleko. Byla teplá noc a měsíc nám
svítil na cestu. Vše probíhalo podle plánu a po necelých dvou hodinách boje, jsme leželi
spokojeně ve svých skrýších a usínali zmoženi namáhavou výpravou. Druhý den však nebyl o nic
méně snazší. Dobytí dalšího bodu výpravy, Minas Morgul. Našimi průvodci byli opět přátelé
hobiti, kterým se tento den výjimečně nezdařila taktika postupu boje. Nic jsme si nenechali
líbit a po příchodu do tábora jsme je i v plné zbroji naházeli do ledového potoka. Ohromně
jsme se přitom bavili, když jsme viděli zmoklého Gimliho nebo udatného Faramira, od hlavy až
k patě promočeného.
Hora osudu, místo zničení prstenu, byla na dosah ruky. Poslední den, nejtěžší a
nejdůležitější část naší výpravy, započal už od ranního rozbřesku. Díky indiciím, které nám
byly zanechány, jsme rychle našli cestu a přesnou polohu Hory Osudu. „Neztrácejme ani
minutu!“, povzbuzovali nás hobití přátelé. Cesta k hoře se ale v žádném případě nepodobala
vycházce na borůvky. Nastražené překážky, které nám bránily ve splnění vytyčeného cíle. Jen
ten, koho nespatřilo oko skřeta v pohybu, mohl projít přes jeho území. Po několika úsecích
jsme konečně dospěli k propasti Hory Osudu. Za pomoci Gandalfa, nepostradatelného průvodce,
jsme vhodili symbol zla do chrlící výhně. Plameny a dým zeleného kouře šlehaly do závratné
výšky a my si mohli konečně oddychnout. Bujarost a veselí neznalo mezí. Večer byla na počest
zničení prstenu uspořádána obrovská slavnost spojená s velkolepou hudební a taneční zábavou.
Prsten moci byl zničen a nejen to, zachránili jsme mnoho živých ras od vyhubení.
Za koletiv LT Prosatín
Dana Walowa
