2008 – Pán prstenu

„Jeden prsten vládne všem, jeden jim všem káže, jeden všechny přivede, do temnoty sváže.“

 

    Země se nachází ve velkém nebezpečí. Pán zla, ukrutný Sauron, hledá poslední z prstenů, aby

mohl získat veškerou svou moc a tím ovládnout vše živé. Mocný prsten se nachází v Kraji,

zemi Hobitů, kde jej v kapse uchovává Bilbo Pytlík. Hobit, který v den svých 111. narozenin

náhle zmizí a zanechá svému synovci Frodovi onen vzácný poklad. Jedinou možnost, jak

překazit Sauronovy plány a tím zabránit nepředstavitelné zkáze, představuje zničení prstenu

v Hoře Osudu v Mordoru.

    Frodo se společně se skupinou nás dobrodruhů rozhodl čelit onomu nebezpečí a v neděli

20. 7. 2008 jsme se vydali na strastiplnou cestu. Nejprve jsme se ubytovali v našem tábořišti,

seznámili jsme se ostatními odvážlivci a posilnili se vydatnou večeří. Navečer byla svolána

schůze, jejíž cílem bylo seznámení se s jednotlivými zástupci ras. Spojoval nás společný

úkol, zničit prsten. Následující den jsme se už v plném nasazení začali věnovat základním

dovednostem, jak přežít v přírodě, uvázat pevný uzel, rozdělat oheň či zorientovat se na

mapě. Trpaslíci nám předali důležité vědomosti, které jsme v plném rozsahu využili na cestě

do Morie. Neměli jsme však dlouho na růžích ustláno a bylo třeba připravit se k boji. Naše

skupina společně s přáteli hobity nebyla velká natolik, abychom mohli čelit obrovskému

vojsku skřetů v Železném pásu. Kde však sehnat další bojovnou sílu? Entové!! Rasa, jenž žije

v lese, nám přislíbila pomoc pouze však pod podmínkou splnění daných úkolů. Vyčistili jsme

les od různých nečistot, ozdobili jsme kmeny stromů lesními plody a odpoledne jsme se vydali

do Železného pásu. Nervozita byla cítit na každém kroku, neboť se jednalo o náš první boj.

Les tiše šuměl a ptáci, jakoby ztratili hlas. Temnota začala pohlcovat okolní porosty a

hustá mlha nám zhoršovala orientaci v terénu. Cíl výpravy zněl jasně. Zničit Sarumanova

srdce, které byly uchována mimo jeho tělo vysoko v korunách stromů. Sarumanovi přisluhovači

zpozorovali naši přítomnost a snažili se svého pána všemožně chránit. Jejich snaha byla ale

marná.  PRÁSK!!! Jedno, druhé, třetí… Saruman upadá k zemi a my, ač plni pocitu vítězství,

neztrácíme hlavu a opatrně se vracíme do našeho tábora. Na druhý den se nám dostalo

patřičného odpočinku v Rohanu. Abychom neztratili kondici, trénovali jsme naše fyzické

dovednosti v podobě různých štafet např. tahání klády, udržení se na hrazdě či běhu s

Gimliho sekerou. Naše polní kuchyně, The Kitchen riders, se nám večer postarala o zábavu,

neboť byly vyhlášeny jedlické soutěže. Odvážlivců se přihlásilo opravdu mnoho, ale ne

každému se podařilo pozřít takové množství potravy. Není se čemu divit, že lavory a kbelíky

byly najednou nedostatkovým zbožím v táboře. Na druhý den nás čekal další bojovný střet. Za

doprovodu hobitů, elfů a trpaslíků jsme se vydali směrem do Helmova žlebu, jehož jsme museli

pro další putování také zdolat. Celý den jsme strávili venku, lovili  kuřata, kterých

pobíhalo v Helmově žlebu opravdu nespočet a vyráběli jsme si různé ozdoby na výzbroj.

Navečer přišla invaze a shodou náhod i neuvěřitelná průtrž mračen. Vše dopadlo k všeobecné

spokojenosti a domů jsme se vraceli s dalším vítězstvím na naší straně. Následovali dva dny

volna, které jsme vyplnili slavnostním ohněm a důkladné očistě.

    Dny volna utekly jako voda a my pokračovali k vytyčenému cíli, zničit prsten. Přes

Mlžné hory jsme se dostali do Mrtvých močálů, kterými jsme se museli neslyšně proplížit,

aniž by nás přichytili slepí strážci bažin. Projít musela celá naše skupina, tudíž se

přechod trošku protáhl. Po večeři naše putování pokračovalo. Cítili jsme, že už nemůžeme být

daleko. V noci jsme byli probuzeni kamarády hobiti, rychle jsme se oblékli a vydali se na

cestu. Kam tentokrát? Cílem dalšího postupu se stal obrovský pavouk Odula, sídlící na své

pavučině nedaleko tábořiště. Překonat ho bylo možné pouze v noci, jelikož jsme díky jeho

zničení mohli zapálit Gondorské ohně, které zářili široko daleko. Byla teplá noc a měsíc nám

svítil na cestu. Vše probíhalo podle plánu a po necelých dvou hodinách boje, jsme leželi

spokojeně ve svých skrýších a usínali zmoženi namáhavou výpravou. Druhý den však nebyl o nic

méně snazší. Dobytí dalšího bodu výpravy, Minas Morgul. Našimi průvodci byli opět přátelé

hobiti, kterým se tento den výjimečně nezdařila taktika postupu boje. Nic jsme si nenechali

líbit a po příchodu do tábora jsme je i v plné zbroji naházeli do ledového potoka. Ohromně

jsme se přitom bavili, když jsme viděli zmoklého Gimliho nebo udatného Faramira, od hlavy až

k patě promočeného. 

     Hora osudu, místo zničení prstenu, byla na dosah ruky. Poslední den, nejtěžší a

nejdůležitější část naší výpravy, započal už od ranního rozbřesku. Díky indiciím, které nám

byly zanechány, jsme rychle našli cestu a přesnou polohu Hory Osudu. „Neztrácejme ani

minutu!“, povzbuzovali nás hobití přátelé. Cesta k hoře se ale v žádném případě nepodobala

vycházce na borůvky. Nastražené překážky, které nám bránily ve splnění vytyčeného cíle. Jen

ten, koho nespatřilo oko skřeta v pohybu, mohl projít přes jeho území. Po několika úsecích

jsme konečně dospěli k propasti Hory Osudu. Za pomoci Gandalfa, nepostradatelného průvodce,

jsme vhodili symbol zla do chrlící výhně. Plameny a dým zeleného kouře šlehaly do závratné

výšky a my si mohli konečně oddychnout. Bujarost a veselí neznalo mezí. Večer byla na počest

zničení prstenu uspořádána obrovská slavnost spojená s velkolepou hudební a taneční zábavou.

Prsten moci byl zničen a nejen to, zachránili jsme mnoho živých ras od vyhubení.

 

Za koletiv LT Prosatín

Dana Walowa