…píše se rok 1 768. Královská společnost hledá nejvhodnějšího kandidáta na vedení objevné plavby po jižních mořích. Volba padá na jednoho z nejschopnějších lidí anglického námořnictva – Kapitána Jamese Cooka (1728–1779)…
Letos je tomu přesně dvacet let, kdy se na bítešském obzoru poprvé objevil stanový tábor nesoucí název nedaleké osady Prosatín. V průběhu let si tento tábor zaslouženě vybudoval svoji tradici, že si bez něj spousta lidí nedokáže prázdniny ani představit. Na první pohled se sice může zdát, že se zájmy dětí, stejně tak jako zájmy celé společnosti neustále proměňují a je čím dál těžší „něčím“ zaujmout, každoročně velký zájem však tuto domněnku spolehlivě vyvrací. Snad na tom mají také svoji zásluhu všichni Ti, kteří se o pořádání a organizaci tohoto tábora každoročně starají. Jak již titulek napovídá, invence není Prosatínu rozhodně cizí a i letos jsme prožili jedno velké dobrodružství.
Naše čtrnáctidenní putování se začalo odvíjet v neděli 17. července, kdy se před jídelnou Základní školy začal shromažďovat dav směřující na svůj oblíbený tábor. Ten se v průběhu let usadil nedaleko obce Tasov a tak mnozí táborníci odjížděli do jim velice známých míst. Hned po příjezdu do tábora, většina účastníků pochopila, jakéže téma je pro ně letos nachystáno. Kdysi táborovému „Účku“, nyní transformovaného do podoby lodní přídě, dominoval vysoký stěžeň s kormidlem, ráhnovím a kapitánským můstkem. Z louky se rázem stala paluba, ze stanů kajuty a z táborníků opravdoví námořníci. Ale pěkně popořadě…
V pondělí ráno jsme se probudili ve staré dobré Anglii, kde jsme se od zástupce Královské společnosti dozvěděli o chystané plavbě do nikým neprobádaných končin zeměkoule. Tuto dobrodružnou a zajisté nebezpečnou a náročnou cestu měl vést člověk z nejpovolanějších, Kapitán James Cook. Na svoji pomoc si ještě přizval zástupce portugalské, holandské, francouzské, italské, španělské a anglické admirality. Bylo domluveno, že uchazeči o tuto plavbu nejprve podstoupí několik náročných zkoušek. Odpoledne byl uspořádán námořnický víceboj sestávající z mnoha disciplín, jakými jsou například: hod záchranným kruhem, lov ryb, výstup na provazovém žebříku, atd. Ten prověřil především fyzické předpoklady a tělesnou zdatnost jednotlivých námořníků. Druhý den pak byly na řadě zkoušky duševního charakteru, bylo nutno naučit se zacházet s mapou a buzolou, naučit se uzlovat a vůbec přežít v krutých podmínkách, jež mohou posádku na plavbě kdykoliv zastihnout. Na večerní slavnosti si pak kapitáni Ignacio Ribeiro, Venegoor Van Hesselink, Jean Poullin, Alessandro Fibonacci, Jorge López a Michael Hartson vybrali své posádky. Aby naše plavba získala na dramatičnosti, vyhlásil kpt. Cook soutěž mezi jednotlivými posádkami sestávající z několika námořnických disciplín.
Cíl první plavby umístil kapitán Cook na ostrov Madagaskar. Jen co jsme opustili břehy Anglie a dostali se na volné moře, strhnul se mezi posádkami nevídaný souboj o nejrychlejší loď. A protože byla celá výprava Královskou společností pověřena plněním určitých úkolů, pokusili jsme se na tomto ostrově vydělat nějaký ten peníz prostřednictvím obchodu se surovinami. Další den se pokračovalo plavbou na ostrov Borneo. Posádky pojaly tento přesun opět velice prestižně a o napínavé souboje lodí nebyla nouze. Po zakotvení se kapitáni odebrali na krátkou obchůzku, ze které se však vrátil pouze kpt. Cook, navíc ve velmi zuboženém stavu a na pokraji sil. Z několika nesouvislých vět jsme pochopili, že ostatní kapitány unesli nebezpeční lidožrouti. Okamžitě se vyrazilo na pátrací akci. Postupně se nám podařilo vetřít se do jejich přízně, dokonce jsme s lidožrouty povečeřeli, ale současně jsme již osnovali plány na jejich osvobození. Zahaleni tmou jsme se pak vydali na obřadní místo, kde se nám po srdnatém boji nakonec podařilo jejich životy zachránit. První nebezpečné chvíle byly tedy šťastně za námi, nikdo z nás však ani v nejmenším netušil, že další budou bezprostředně následovat. Příští zastávkou na naší cestě byl tajuplný ostrov Nový Zéland. Tento kus panenské přírody jsme měli za úkol kolonizovat a za nabyté parcely získat od Královské společnosti tučný obnos. Od plápolajících krbů Londýnských klubů se sice může zdát, že není nic jednoduššího, to by však obyvatelem tohoto ostrova nesměl být bojovný národ Maorů. Náš pobyt na tomto ostrově byl rozdroben do spousty soubojů, námořníci se ve snaze získat volné parcely pouštěli do neuvěřitelných bojových akcí. Z historie je však známo jen málo případů, kdy původní obyvatelé odolali náporu kolonizátorů a ani v tomto případě tomu nebylo jinak. Dovolte mi zmínit otřepanou frázi jednoho známého velikána: „Můžeme o tom pochybovat, můžeme o tom vést spory, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat…“. Protože poslední dny byly na naší výpravě poněkud hektické, dali jsme v sobotu a neděli přednost odpočinku a doplňování zásob.
Ani v těchto dnech jsme se však nenudili a na sobotní táborák sezvali staré táborníky, kteří se o vznik a fungování Prosatína až do dnešních dní nejvíce zasloužili. Večerní slavnostní táborák byl pak koncipován jako souboj mezi dnešními táborníky a těmi poněkud odrostlejšími, soutěžícími pod hlavičkou „Prosatín 85“. Myslím, že většina přítomných bude na tento táborák vzpomínat jako na jeden z nejvydařenějších, jak už z řad dětí, nás i „bývalých“ táborníků. Mnozí z nich pravidelně vysílají na tábor své potomky a tak zůstali do dalšího dne, kdy byl naplánován návštěvní den rodičů.
V pondělí ráno jsme se připletli k odtahu lodě vezoucí koření do Indie. Bohužel jsme byli přistiženi námořní hlídkou a neprávem uvrženi do Tasmánského vězení. Protože nebyla naděje, že bychom se z vězení dostali právní cestou, bylo zvoleno sice krajní, zato však jediné možné řešení. Útěk. Zde se ukázala opodstatněnost náročné přípravy na souši, všechny nabyté vědomosti a dovednosti jsme dokázali ve správný okamžik použít. V noci se pak již stačilo proplížit mezi hlídkami do přístavu ke svým lodím a dalšího dne jsme mohli stanout na Velikonočních ostrovech. Velice družná a přátelská nálada tamějších domorodců dala základ uměleckému dni, kdy jsme spolu s nimi vytvářeli nejrůznější prvky užitného i estetického charakteru. Nejvyšší poctou pro nás bylo, když jsme se mohli účastnit obřadu při kterém jsme stěhovali obří sochy Moai.
Jak jsme se postupně přibližovali rovníku, stávalo se vedro čím dál nesnesitelnější. Proto kapitán Cook naplánoval ve středu zastávku na Havajských ostrovech, kde si posádka odpočinula od především psychicky náročného života na palubě a nabrala sílu na závěr plavby. Další den jsme se původně chtěli plavit do Nového Amsterdamu, pak se měnil kurz na Bermudské souostroví, ale ono to bylo vlastně úplně jedno, neboť jsme uvízli v obávaném místě všech námořníků – Bermudském trojúhelníku. V průběhu naší plavby však celá posádka námořnicky vyspěla, získala spoustu zkušeností, takže i tuto překážku nakonec hravě zdolala. Ba co víc, v oblasti bermudského trojúhelníku jsme nalezli tajné indicie, vzkazy a šifry, kterými skupina pirátů maskovala své loupeživé výpravy. Padlo rozhodnutí, že se pokusíme piráty dopadnout a získat tak aspoň část ukrytých pokladů. V noci jsme vyslídili jejich úkryt a vyslechli jejich poněkud zmatečnou debatu. A protože bylo vidět, že piráti nejsou z nejrůznějších důvodů zrovna nejopatrnější, podařilo se nám také získat několik tajných map. Pátek se nesl ve znamení honby za pokladem, ve které se jednotlivé posádky co chvíli předháněly o první místo. Ačkoliv snaha a odhodlání posádek takřka neznala mezí, k nalezení pokladu nakonec přispěla svým dílem také náhoda. Jak už to tak někdy v životě bývá. Podstatné však bylo to, že poklad byl nalezen a společná snaha všech posádek byla po zásluze odměněna. Naše plavba tak úspěšně skončila a již nyní se všichni můžete těšit na to, kam se pojedeme podívat příště. Nápadů máme stále dost.
Samozřejmě, že naše činnost není omezena pouze na pořádání táborů, pořádáme podzimní, zimní i jarní víkendové akce. Proto sledujte plakáty na známých místech (ZŠ, PBS), případně se ptejte a pište na prosatin@centrum.cz . Doufáme také, že se nám v průběhu podzimu podaří aktualizovat náš web www.prosatin.wz.cz
Závěrem bych chtěl poděkovat všem lidem a organizacím, které přispěly ke zdárnému zvládnutí letošního tábora a věřím, že nám zachovají svoji přízeň i do budoucna. Mezi nejvýznamnějšími to byli: Město Velká Bíteš, Pekařství Pöcklová a Nápoje Loukotová.
Věnováno Houlově památce.
Za kolektiv vedoucích LPT Prosatín Marek Loucký
